článek

Čaj - přírodní nápoj štěstí


Čaj si spolu s kávou získal výsadní postavení mezi nápoji. Ale jak vůbec lid&e..
(celý článek)

Čaj si spolu s kávou získal výsadní postavení mezi nápoji. Ale jak vůbec lid&e...
Sdílejte obsah s přáteli



Čaj si spolu s kávou získal výsadní postavení mezi nápoji. Ale jak vůbec lidé přišli na jeho přípravu? A jakou cestu musí čajový lístek urazit, než se dostane do konvice a do našich šálků?

Kde to všechno začalo?



Asi nepřekvapí, že tradice pití čaje má svoje kořeny v Číně. Podle legendy nařídil čínský císař Šen–nung (mýtický vládce, jenže údajně panoval okolo roku 2 700 př. n. l.) veškerou vodu před použitím převařovat. Když jednou jeho doprovod na cestách vařil vodu, náhodou do kotlíku napadalo čajové listí. Několik zvědavců obarvenou vodu před chystaným vylitím ochutnalo - zjistili, že nejenže s vodou se nestalo nic špatného, ale že vzniklý nápoj je naopak velmi lahodný.

Nechme ale legendu legendou. Daleko pravděpodobněji se jeví teorie, že čajový nápoj se poprvé objevil za dynastie Šang (zhruba 1600-1046 př. n. l.) a původně sloužil jako lék a také jako povzbuzovadlo. To se změnilo kolem roku 300 př. n. l. - čaj, do té doby louhovaný z čerstvých listů, se začal kultivovat a sušit a stala se z něj běžná záležitost. Nejstarší fyzický doklad pití čaje pak máme z doby císaře Ťing-ti, který vládl v polovině 2. století př. n. l. V roce 2016 vědci v jeho mauzoleu našli čajové lístky

 

Rozšíření čaje



Zhruba 800 let po Kristu se čaj dostal do Japonska, kam jej přinesli buddhističtí mniši, kteří v Číně studovali. Evropané si museli na svůj šálek počkat ještě hodně dlouho. Jako první se s čajem potkali Portugalci v 16. století. Na začátku století následujícího se obchodu se zázračnými lístky chopili Nizozemci.

Britové, kteří konzumací čaje prosluli nejvíce, se na scénu dostávají až o několik desítek let později. Paradoxně je první setkání s tímto nápojem nijak zvlášť nenadchlo. Dlouho zůstával velmi drahý a mohly si ho dovolit jen nejvyšší vrstvy na královském dvoře. Tohle vše se ale změnilo v 18. století. Čaj získával na stále větší oblibě, díky zrušení cla si jej mohli dovolit už skoro všichni.

Tou dobou také vznikl zvyk pít čaj s mlékem. Důvod této tradice je velmi prozaický - porcelán, v němž se nápoj servíroval, nedosahoval zrovna nejlepších kvalit a bylo proto nutné tekutinu v něm nějak zchladit.

Možná si říkáte, že nám z čajové historie vypadla Indie, která se dnes s Čínou přetahuje o první místo v produkci (čísla jsou tak vyrovnaná, že se vlastně neví, kdo vede). Čaj se sem dostal až v roce 1836, Britové ho tu začali pěstovat ve snaze rozbít čínský monopol.

A kde se vzaly sáčky, bez nichž si dnes snad čaj neumíme ani představit? Vlastně byly tak trochu dílem náhody. Newyorský obchodník Thomas Sullivan v roce 1903 přišel s nápadem dávat svým zákazníkům čajové vzorky zdarma. Vzorky byly uzavřeny v malých hedvábných pytlíčcích. Někteří zákazníci to ale špatně pochopili a nechávali čaj louhovat zabalený.

 

Sběr



Čajovník je stálezelený keř, který ve volné přírodě může dorůst až 15 metrů. Na plantážích jsou rostliny zastřihovány zhruba do výšky jednoho metru, čímž se sběr lístků značně usnadňuje. Lístky je možné sklízet po 3 letech, u šlechtěných odrůd to trvá déle. Rostlina pak dává kvalitní čaj zhruba 30 let.

Sběr probíhá několikrát do roka, záleží na místě pěstování. V Indii se sklízí obvykle čtyřikrát do roka, na Sumatře se dá sklízet celoročně (takže až 30 krát za rok). Jeden sběrač může za den sebrat až 20-30 kg čaje, což odpovídá 5-8 kg hotového čaje.

Druhy čaje



Čaje se rozlišují podle stupně oxidace (nesprávně označované jako fermentace - dlouho se totiž soudilo, že změny v utržených listech mají na svědomí mikroorganismy, a chybné označení procesu "přischlo").

Bílý čaj oxiduje pouze jemně a zpracovává se úplně minimálně. Obvykle se používají mladé lístky nebo rovnou pupeny. Bílé čaje se nejčastěji prodávají ve směsích; čistý bílý čaj je velmi drahý, protože se ho vyrábí jen poměrně omezené množství.

Zelený čaj neprochází oxidací a zachovává si nejvíc přirozených látek, tudíž je pro lidské tělo vůbec nejprospěšnější. Zpracovává se buď ve velké pánvi nad ohněm nebo se suší vlhkým teplem (japonská metoda). Zelené čaje se dají použít na další nálev, aniž by ztrácely na kvalitě.

Lístky černého čaje se po utržení nechají zvadnout, v listech se začne rozkládat chlorofyl a další látky. Pak se svinují nebo jinak mechanicky naruší, aby vytekla buněčná šťáva. Lístky jsou plně oxidované

Oolongy jsou čaje „na půl cesty“ mezi černým a zeleným čajem. Někdy se lístky ještě praží, čímž získávají charakteristickou chuť. Mají nízký obsah kofeinu.

Kromě stupně oxidace je možné čaje dělit ještě podle použitých lístků (číslují se postupně shora dolů). Nejkvalitnější a na cenné látky nejbohatší čaje se získávají z pupenů a prvních (nejmladších) lístků.

Účinky



Šálek čaje obsahuje více kofeinu než stejné množství kávy. Navíc se z něj uvolňuje pomaleji a rovnoměrněji. Krom toho se v něm nachází také malé množství theobrominu a theofylinu, což jsou, stejně jako kofein, stimulanty.

Čaj (hlavně ten zelený) obsahuje také velké množství antioxidantů. Chcete-li si tedy naordinovat očistnou kúru, čaj by rozhodně měl být její součástí. Rovněž se říká, že čaj chrání před rakovinou či pomáhá při její léčbě. To se bohužel nepodařilo jednoznačně vědecky prokázat. Prospěšnost čaje je nicméně neoddiskutovatelná.

Téměř zázračné účinky se nevztahují jen na lidi. Pokud chcete vašim rostlinkám dopřát dostatek živin a nechce se vám spoléhat se na chemická hnojiva, rozsypejte kolem nich čajové lístky.

Pro vědce je čaj svého druhu záhadou - obsahuje totiž okolo tisícovky látek, které nejsou ještě zcela popsány.


  • Kuchař: Redakce
  • Publikováno:

Kategorie: Rady a tipy

Sdílejte článek s přáteli!

Přidat komentář


Jméno a příjmení:

Váš komentář:

Hledat podobné články jako Čaj - přírodní nápoj štěstí.
Nebo hledejte podobné podle části názvu Čaj přírodní nápoj štěstí .

Naši partneři