Nabídka
Přidej
článek

Jaká byla péče o děti před 200 lety – žádný luxus


Pokud máte pochybnosti o tvrdosti výchovy vašich ratolestí, možná vám pomůže tento článek. V dobách, kdy porodní báby nar..
(celý článek)

Pokud máte pochybnosti o tvrdosti výchovy vašich ratolestí, možná vám pomůže tento článek. V dobách, kdy porodní báby nar...


Pokud máte pochybnosti o tvrdosti výchovy vašich ratolestí, možná vám pomůže tento článek. V dobách, kdy porodní báby narychlo křtily churavé novorozence, kteří to měli na druhý břeh opravdu kousek, nebo kdy se místo zásypu používala olovnatá běloba a děti se pro jistotu přivazovaly ke skříni, se v rukavičkách nehrálo ani s těmi nejmenšími.

Pro soudobého člověka to asi zní poněkud hrozivě a neandrtálsky, ale to je spíš než problém tehdejší výchovy problém náš. Zapomeňte na kontaktní rodičovství, které dnešní dětští psychologové považují za naprosto nezbytné pro vývoj dítěte, na projevování emocí nebo důvěrnou komunikaci. Dítě se po narození (ne vždy a ne všude!) odložilo do kolébky nebo prostěradla zavěšeného pod stropem. A když byla maminka dělnice nebo jiná manuální a řemeslná síla, tak mnohdy ani nedodržela šestinedělí a šla opět pracovat. O novorozence se tak staral nejstarší sourozenec, s kojením pomohla třeba sousedka.

Když novorozenec nedýchá


V těch tragických situacích, při nichž nově narozené miminko nedýchalo a nejevilo známky života, měly porodní báby možnost dítě pokřtít slovy „Dítě, křtím tě ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“. Zároveň musela porodní bába znát pár oživovacích postupů. Od masáže srdce, přes dýchání z úst do úst až po takzvané Schultzovy přemety, které jsou vlastně speciální chvaty a obracení dítěte vzhůru nohama. Někdy se také kapal horký vosk na bříško dítěte. Cílem bylo rychlé prohřátí oblasti solar plexu. Potom se používala další příjemná metoda, a to studený klystýr. Když ani to nepomohlo, děťátko se zabalilo do teplé deky a chvíli se nechalo být. Jsou známé šťastné případy, kdy se miminko rozdýchalo samo.

Uvedení do života


Jedním z velmi důležitých prvních momentů v životě člověka byla jeho první koupel. Někdy se do koupele přidávaly rituálně důležité věci, někdy do vody jenom porodní bába několikrát plivla. V některých domácnostech bylo zvykem pojmenovávat novorozence po svém zemřelém sourozenci. Marie Terezie tak měla tři dcery jménem Marie Karolína.
V židovských rodinách se zase u chlapců osmý den po narození prováděla obřízka.

Originální dětský zásyp


Dětský opruzený zadeček byl v těch dobách frekventovanější záležitostí než dnes a bylo ji tak potřeba řešit. Prášek z fialkového kořene nebo lékořice se používal od konce 18. století. V té době bylo také zvykem používat na opruzenou pokožku oxid olovnatý, známý ve sklářství a známý jako klejt, nebo také jedovatou olovnatou bělobu.
Český lékař Antonín Jungmann, který byl mladším bratrem slavného obrozeneckého jazykovědce, doporučoval upraženou mouku nebo pudr, od něhož nebylo daleko k mandlovému oleji nebo lanolínu, které se začaly používat počátkem 20. století.

Neposedné děti je třeba přivázat


V chudších krajích byla miminka ukládána do prostěradla zavěšeného někde pod stropem. Někde byla ručně vyrobená kolébka, v bohatších rodinách byla rovněž zdobena řezbou nebo malbou. Spaní dětí v posteli dospělých nebylo v té době doporučováno, a to kvůli nebezpečí zalehnutí dítěte. Někdy ve druhé polovině 19. století se objevil názor, že kolébání a houpání dětí škodí jejich mozku, a tak se začaly objevovat první dětské postýlky. Ruku v ruce se prosadily i kočárky, a to nejdříve v Anglii.

Jako ochrana dětí před úrazem byly zhotovovány různé ohrádky, plůtky a bariéry. Když bylo dítě neposedné hodně, jednoduše se někam přivázalo. Děti se balily také do povijanů, které plnili svoji funkci svěrací kazajky o dost lépe než dnes.

Dětská strava, na sunárek zapomeňte


Dnešní maminky mají spoustu možností, jak a čím své dítě nakrmit, když samy nemohou kojit. Dříve tato možnost logicky neexistovala a mělo to tragické následky. Zatímco v českých zemích na přelomu 19. a 20. století zemřelo v prvním roce života 7 % dětí kojených mateřským mlékem a 15 % přikrmovaných, tak těch živených tehdejšími „sunárky“, umělou stravou, zemřelo děsivých 60 %! S prvním zoubkem se dítě začalo od matky odstavovat. Na přikrmení se používalo kravské a kozí mléko. Sladila se rovněž syrovátka.

Místo dudlíku dítě sálo mléko přes hadřík nebo houbu. Tím dětem často hrozily bakteriální nebo kvasinkové infekce. V tehdejších dobách se také lehce šidilo mléko, které lidi kupovali od obchodníků. Snadno se dalo ředit vodou, v tom lepším případě, v tom horším do něho prodejci přidávali sodu, mýdlo, škrob, mouku, a v tom nejhorším případě dokonce křídu nebo šmolku.
Řešením byla volba kvalitního obchodníka s mlékem nebo vlastní kravička. Typickými příkrmy byly obilné kašičky nebo polévky z rozvařeného bílého pečiva s přidáním mléka a vajec. Dále masové vývary s rýží nebo kroupami.


  • Kuchař: Lukáš Svítil
  • Publikováno:

Kategorie: Rodina a děti

Sdílejte článek s přáteli!

Přidat komentář


Jméno a příjmení:

Váš komentář:

Nebo hledejte podobné podle části názvu jaká byla péče děti před 200 lety žádný luxus .

Naši partneři