Podívejte se s námi pod pokličku historie české kuchyně…

Adéla S.

Hodnocení obsahu
Sdílejte obsah s přáteli

Počátky české gastronomie ovlivnil náš keltský a slovanský původ. Česká Republika leží na samém středu, “křižovatce evropy” a díky tomu naši kuchyni velmi silně ovlivnily všechny světové strany. Dalo by se tedy říci, že naše kuchyně je směsicí různých tradic a kultur, velmi silně ovlivněna také historickým vývojem v naší zemi. Všechny naše kulturní zkušenosti se po staletí filtrují a vzniká tak lidová kuchyně, tradiční gastronomie a špičková gastronomie.

Staročeská kuchyně

Přes práh dějin vstupuje kuchyně našich předků již jako nezávislá na vlastních zdrojích, zato schopna využít domácích surovin. Vzájemně kombinovali to, co dával na stůl sběr, lov, pastvinářská a zemědělská rostlinná či živočišná výroba a obchod. Ustálila se i první svérázná česká jídla, vydělujíce se ze všeslovanských. Byla připravována z prosa, medu, vajec, luštěnin, mléka, zeliny, masa, hub a ovoce, vesměs s použitím solí a snad i importovaného pepře a rebarbory.

Z výzkumů se zdá, ţe také středověká kuchyně na území Čech a Moravy ve 13. století,
tedy v období středověku, byla aţ překvapivě pestrá. Základem byl chléb (coţ bývalo
označení pro různé druhy pečiva včetně placek). Prostý chléb býval tmavý z hrubě
umleté mouky, na stole zámoţnějších lidí se objevoval chléb bílý, z jemnější, několikrát
mleté mouky

Jednou ze základních složek potravy našich předků byl chléb. Zikmund Winter doložil, že do 15. století se u nás vyskytují v záznamech zprávy o 12 druzích chleba, mj. chléb žemlový, žitný, ječný, ale také chléb mazancový, nakyslý, prosný, jáhelný, pohankový a oplatkový. Zdá se, že staří Čechová bez chleba vůbec ke stolu nezasedli.


Konzumovaly se i kaše z mouky, hrachu, krup, nechybělo vyuţití ovoce a samozřejmě
mléčné výrobky jak z kravského, tak i z kozího či ovčího mléka. Dobová společnost,
zdá se, dbala na to, aby se zabránilo fádnosti pokrmů. Sladilo se medem, vyuţívalo se
koření a bylin. K barvení kaší a dalších jídel se vyuţívalo ovoce… Hospodyně dbaly
na to, aby jídlo nejen dobře chutnalo, ale také dobře vypadalo.

Neměl pravdu badatel Pejskar, že naši předkové byli vegetariáni. V roce 1088 u nás „ masníci a „ sviňaři „ existují jako hotová řemesla. A což teprve středověk ! Maso, i uzené, rád kdekdo. Když Žižkovi vojáci hledali v komínech „ pavučiny „ shledali šunky a špalíky uzeného. Řád obecní kuchyně kutnohorské z doby Jiřího z Poděbrad vysloveně stanoví, aby „ podle starého zvyku ku pohodlí lidu dělného dwa wepře bita byla „, kromě toho se měly porážet i „čisté dobytky a kury". Krátce na to - roku 1491 - se Konrád Celtes podivuje velikosti masných krámů a trhů.

Ke staročeské přípravě masa nepatřilo ani tak telecí, neboť to byla krmě samostatná a chod zvláštní. Často se k masu dávalo pečené ovoce, rozmanité kořenné a listové zeleniny jako přílohy, ale i koření, například šalvěj a řeřicha.

Období rozmanitosti

Období rozmařilosti – i tak je v rámci české kuchyně označováno 16. století.
Do české kuchyně vstupují jídla anglická, italská či francouzská, pouţívá se koření a
cizokrajné plody. Z této doby také pocházejí první tištěné kuchařské knihy. S rozvíjejícím se feudalismem, pro který je typický vznik vládnoucích vrstev a šlechty, se začal objevovat rozdíl ve stolování chudých a bohatých vrstev obyvatelstva – velmi výrazně je to znát v 17. století.

Bohaté vrstvy se předháněly ve své blahobytnosti častými hostinami a slavnostmi, které zahrnovaly především masitá jídla, zvěřinu, slávky či ţelvy… Jídla byla silně kořeněná, aby se zakryl pach dlouho skladovaného nebo zkaţeného masa. Připravovaly se paštiky z masa úhořů, tetřevů, holubů, kachen, hlemýţďů, lanýţů a dalších surovin. Nešetřilo se vínem

Česká kuchyně jak ji známe dnes

V 19. století jiţ česká strava vypadala dost podobně, jak ji známe dnes. V roce
1826 vydala poprvé svou kuchařku Magdalena Dobromila Rettigová. V knize je čerpána
inspirace z rakouské a bavorské kuchyně (např. dnes typický český knedlík česká
kuchyně převzala patrně od tyrolských horalů). Česká kuchyně se stala velmi
energeticky bohatou, s vysokým obsahem tuku a cukru. Nelze však zapomínat na to, ţe
tato kuchyně vznikala v době, kdy lidé vykazovali podstatně větší tělesnou aktivitu.
Hlavní důraz byl kladen na oběd, který sestával z husté polévky a druhého chodu, často
sloţeného z masa, omáčky a přílohy, či velmi oblíbených ovocných knedlíků.

Tento zjevný blahobyt přerušila 1. světová válka, která s sebou přinesla vlnu
hladomoru. Po jejím odeznění však bylo obyvatelstvo poměrně rychle schopné vrátit se
k tradičnímu stravování. Období první republiky bývá povaţováno za zlatou éru
české gastronomie – kvalitní suroviny, vysoká úroveň zpracování… S sebou tato doba
nesla zvučná jména, jako je Vilém Vrabec, autor kuchařský knih, či Jan Paukert,
vyhlášený lahůdkář, proslavený chlebíčky.

Také druhá světová válka ovlivnila stravovací návyky Čechů přídělovým
systémem – nedošlo k rapidnímu nedostatku potravin, ovšem více se sjednotily rozdílné
stravovací návyky.

Poměrně zásadní se pro rozvíjející se českou gastronomii stal nástup
komunismu, kdy začal být trh zaplavován levnými potravinami a důraz byl kladen
především na mnoţství neţ na kvalitu.


Sdílejte článek s přáteli!

Přidat komentář

Pro přidání komentáře k Podívejte se s námi pod pokličku historie české kuchyně…, je nutné být přihlášený(á)/zaregistrovaný(á).


Jméno a příjmení:

Váš komentář:

Nebo hledejte podobné podle části názvu: podívejte, námi, pod, pokličku, historie, české, kuchyně….

Kde najít informace



×