článek

Dýně ‒ jak vypěstovat trvanlivé plody plné vitamínů


Dýně, jednoletá zelenina pocházející z Jižní Ameriky, patří do čeledi tykvovité (Cucurbitaceae). Botanický název je tykev..
(celý článek)

Dýně, jednoletá zelenina pocházející z Jižní Ameriky, patří do čeledi tykvovité (Cucurbitaceae). Botanický název je tykev...


Dýně, jednoletá zelenina pocházející z Jižní Ameriky, patří do čeledi tykvovité (Cucurbitaceae). Botanický název je tykev velkoplodá (Cucurbita maxima). Blízkými příbuznými jsou kultivary tykve obecné (Cucurbita pepo) ‒ cukety a patisony. Jen málokterá zelenina je, co se týče tvarů a barev, tak variabilní. Nejčastěji se setkáváme s klasickými dýněmi oranžovými, bílá je dýně Valenciano Lumina a tykev Cucurbita lagenaria svým tvarem dokonce připomíná labuť.

Podle velikosti se tykvovité rostliny dělí na malé tykvičky, určené spíše k ozdobným účelům a velkoplodé, vhodné ke konzumaci. Velké tykve tvoří dvě skupiny ‒ keříkovité, kam patří tykve špagetové, cukety a patisony a velkoplodé s plazivým stonkem (tykve muškátové, voskové dýně a lufy).

V kuchyni nacházejí dýně všestranné využití ‒ lze je péct, grilovat nebo z nich vyrábět nejrůznější zavařeniny či moučníky. Je možné z nich připravit slanou i sladkou variantu pokrmu. Jsou základem polévek, omáček i příloh. Dokážou téměř ve všem nahradit klasické brambory. Proto by byla škoda, existuje-li možnost, nevyhradit jim na zahradě prostor a nezkusit jejich pěstování.

Tykve jsou nízkokalorické. A navíc obsahují zdraví prospěšné látky:

-Cukry, proteiny a vlákninu
-Karoten
-Minerály (draslík a železo)
-Vitamíny (A, B)

Mezi nejznámější a nejčastěji pěstované velkoplodé dýně patří:

-Hokkaido ‒ menší kulatá oranžová nebo zelená tykev se spoustou odrůd (Buttercup Bonbon, Chiki Kuri, Potimarron).
-Dýně špagetová ‒ vnitřní dužninu tvoří vlákna připomínající špagety.
-Dýně máslová ‒ výživná tykev ve tvaru hrušky.
-Tykev velkoplodá “Sweet Meat-Oregon Homestead” ‒ byla vyšlechtěná v Severní Americe. Dobře skladovaná vydrží dokonce až do léta roku následujícího po sklizni.
-Tykev velkoplodá ‒ „německá žlutá centířová“, je vodnatější než ostatní dýně, lze ji použít jako krmivo pro domácí zvířata.

Příprava záhonu


Správně připravený substrát je základem úspěchu. Ideální je připravit si záhon již na podzim. Měsíc před výsadbou je vhodné překrýt záhon mulčem(slámou, posekanou trávou, drceným listím nebo fólií) a v případě nedostatku organických živin přidat dusíkaté hnojivo. K tomu se hodí kompost, mrva nebo hnůj. Dýně pro svůj růst vyžadují také dostatek prostoru.

Ti, kdož mají zkušenosti s pěstováním dýní, nedoporučují jejich pěstování přímo na kompostu. Ten totiž obsahuje až příliš mnoho dusíkatých látek, kvůli nimž se zkracuje doba, po kterou je možné plody skladovat.

Předpěstování


Předpěstovat sadbu je mnohem efektivnější než dýně vysévat do záhonu přímo. Semínka je ideální nechat nejdříve naklíčit ‒ několik dní například na vlhkém papíru při teplotě 20 až 30 °C. V polovině dubna se naklíčená semínka přemístí do květináčů obsahujících zahradní substrát (prospěje přidat do něj trochu rašeliny). Semínka se ukládají do hloubky asi 5 cm. Za 10 dní by se rostlinky měly objevit na povrchu.

Výsadba a péče


Tykev je rostlina „první trati“. Vysazuje se do nově založeného záhonu jako první, po zarytí organického hnojiva. Předpěstované sazeničky se do záhonu přesazují v půli května (až po “zmrzlých“), protože jsou na mráz velmi citlivé. Umísťují se do otvorů v textilii nebo v případě záhonu překrytého mulčem se nejdříve vyrobí „hnízdečka“, hluboká asi 10 cm, do nichž se sázejí malé tykve.

Jednotlivé sazenice by měly být aspoň metr od sebe. Rychle se totiž rozrostou. Při vysévání přímo do záhonu se dává na jedno místo semen více (2 až 4) pro případ, že by nějaké z nich nevzešlo. Malé tykvičky je vhodné ohraničit plechem, a ochránit je tak před slimáky.

Tykve zpočátku vyžadují trochu péče ‒ musí se zalévat, okopávat a odstraňovat kolem rostoucí plevel. Později prorostou kořeny do větší hloubky a spokojí jen s deštěm. Zálivku potřebují jen pokud panuje extrémní sucho.

Sklizeň a uchovávání


Úrodu lze sklízet přibližně za 4 měsíce Je-li do záhonu navíc dodáváno organické hnojivo, doporučuje se s hnojením skončit přibližně 10 dní před plánovanou sklizní. Z jedné sazenice je možné získat až 10 průběžně dozrávajících plodů.

Tykve, pokud možno, se uřezávají i se stopkou a plody je třeba udržovat v suchu a chladu. Ideální skladovací teplota je 10 až 15 °C. Ty bez stopky se spotřebovávají jako první. Dobře uskladněné vydrží až do jara – výživné látky, vitamíny a minerály neztrácejí. Některé odrůdy, jsou-li dobře uchovávané vydrží i rok.

Zajímavosti


-Tykve patří mezi takzvané krátkodenní rostliny. Kvetou pouze, pokud je den kratší než 12 hodin. Kvést začnou asi 6 až 7 týdnů po vysazení Nejdříve rozkvetou samčí, později samičí květy.
-Semínka tykví se vyznačují dlouhou klíčivostí, mnohé z nich si klíčivost uchovávají více než 5 let.
-První cestovatelé do Nového světa, kteří se s tykvemi setkali, o nich referovali jako o „obrovských melounech“.
-Největší tykve se urodily v Severní Americe (stát Ohio). Zde vypěstovaný patison vážil 782 kg. Překonali ho pěstitelé z Anglie, jimž se urodila tykev o váze lehce přes 1000 kg.


  • Kuchař: Redakce
  • Publikováno:

Kategorie: Rady a tipy

Sdílejte článek s přáteli!

Přidat komentář


Jméno a příjmení:

Váš komentář:


Naši partneři