Uplynulo 150 let od doby, kdy byla vyrobena první žvýkačka
Kdo by to byl býval řekl, že pohyby sanicí mohou být tak ležérní a světácké. Pomalé žvýkání pohodáře nebo rychlé žvýkání zahánějící nervozitu je nepřekvapivě staré jako lidstvo samo. Uklidnit se a posílit svaly něčím měkkým a chutným bývalo milou kratochvílí, i když se místo žvýkačky v puse převalovaly tuhé pryskyřice, kaučukové mléko, stonky rostlin, listy, tráva nebo různé druhy vosku. Už tehdy šlo v principu o žvýkání, nicméně cesta k tomu, jak žvýkání chápeme dnes, byla ještě složitá a s mnoha slepými uličkami.
Pražvýkačky
V severozápadním Finsku byla v roce 2006 nalezna pravděpodobně nejstarší žvýkačka. Podle dosavadních odhadů ji experti datovali někam do období neolitu, to znamená mladší doby kamenné – 8000 až 5000 let př. n. l. Otisk zubů byl nalezen na březové kůře. Či přesněji na březové pryskyřici, která má blahodárné účinky na zanícené dásně nebo bolavé zuby.
Antičtí Řekové používali pryskyřici masticha z keře řečíku lentišku. Má podobně jako současné žvýkačky bělící účinky, osvěžuje dech a pomáhá při potížích při zažívání. Středoameričtí Mayové zase přežvykovali šťávu z gumovníku a Indiáni z dnešních USA mízu ze smrku nebo borovice.
Když se přeneseme do 40. let 19. století, narazíme na první „něco“, co se už blížilo ke moderní žvýkací gumě. Podnikatel John B. Curtis se rozhodl prodávat pryskyřicové žvýkačky, které se vyráběly tak, že mízu ze smrků svařili, zbavili nečistot a zbytků kůry a přidali třtinový cukr. Jenže tyto žvýkačky lidem vůbec nechutnaly a navíc se lámaly. Takový včelí vosk byl jiný kafe.
První žvýkačka
Jednoho jara v New Yorku v roce 1869 jistý Thomas Adams, americký fotograf a vynálezce, objevil přírodní surovinu chicle, česky čikle. Šlo o druh přírodního elastomeru, který se získával nařezáváním kůry jihoamerického stromu Manilkara zapota. Původně měla čikle sloužit k výrobě tehdejší novinky kaučuku. Přeměna v kaučuk se nedařila a při jednom z neúspěšných pokusů si Adams všiml, že vznikla hmota, která by úspěšně mohla sloužit jako žvýkačka. V podobě kuliček ji Adams se svým synem dali do místního hokynářství. Veškerá produkce se prodala za jediný den. A tak vznikla důležitá součást image amerického snu. Později si nechali otec a syn Adamsovi výrobek patentovat a rozjeli jeho vylepšování, které se nezastavilo do dneška. Lékořice posloužila jako první příchuť žvýkačky a dostala jméno Black Jack a také nový tvar. Místo nevzhledných hrudek elegantní tyčinky. Přírodní sladidlo elastomer později nahradily syntetické materiály a umělá sladidla.
Pan Wrigley
Dejme tomu, že pan Adams je jako pan Benz v Německu. Vynález samotného výrobku mají jako první na světě na svědomí oni (Benz stál u zrodu automobilů). William Wrigley by potom mohl být analogicky přirovnán k Henrymu Fordovi, protože jako první zahájil výrobu ve velkém, a tím zajistil „svému“ produktu širokou popularitu. Zpočátku Wrigley přibaloval dva balíčky žvýkaček k pracím práškům, které tehdy hospodyňkám v okolí Chicaga prodával. Z původně drobné pozornosti se stal hlavní artikl. Wrigley's Spearmint, Wrigley's Juicy Fruit a konečně před první světovou válkou Wrigley's Doublemint, nezaměnitelná chuť ovoce a máty, jejíž fanouškovská základna je dodneška nejširší. Firma Wrigley v současnosti dodává své žvýkačky do VŠECH zemí světa.
Žvýkající vojáci
Žvýkání dokáže udržet pozornost a zahání nervozitu a stres. Proto žvýkačky neodmyslitelně patří k výkonu vojenského povolání. Když v roce 1944 vstoupily USA do války, syn zakladatele Philippe Wrigley vyčlenil veškerou produkci nejoblíbenějších značek Juicefruit, Doublemint a Spearmint pro armádu. Po vylodění ve Francii začali chuť amerických žvýkaček poznávat také Evropané. V západočeském regionu vzpomíná na setkání se žvýkačkou celá jedna generace. Žvýkačky se staly nedílnou součástí dodávek americké armádě a pomáhaly s nervozitou vojáků v korejské a vietnamské válce nebo v konfliktu v Perském zálivu.
Žvýkačka v Českých zemích
Na začátku existence žvýkaček v Čechách byla obyčejná špionáž, která se tehdy více než dnes bez uzardění používala. Majitel továrny na výrobu cikorky ve Velimi Adolf Glaser v roce 1906 vyslal svého zaměstnance do americké továrny na výrobu žvýkací gumy. Dal se tam zaměstnat zprvu jako nosič beden, posléze se dostal i do samotné výroby. Celý proces okoukal a zase zmizel zpátky do Čech. O čtyři roky později spatřila světlo světa žvýkačka pod názvem Rici s příchutěmi Nektar a Rose. Její obliba strmě stoupla a pak zase strmě klesla. Už v roce 1912 se žvýkačka Rici přestává vyrábět. Českým zákazníkům vadilo, že se žvýkačka nejí a jenom se vyplivne z pusy ven, a tak nemá žádné praktické využití.
Po krátkém rozšíření žvýkaček po druhé světové válce ji v roce 1948 komunisté zakázali – údajně z hygienických důvodů. Žvýkající James Dean prostě nebyl ten pravý vzor pro socialistickou mládež. Zlom nastal v roce 1956, kdy ministerstvo zdravotnictví souhlasilo s výrobou. Ta byla svěřena závodu Poživatina Liberec (LIPO) a v roce 1957 tak mohla začít výroba první peprmintové žvýkačky ve tvaru obdélníčku.
Smažené karbanátky
Recept na smažené karbanátky zde nabízíme přehledný a jednoduchý pro vaše snadné vaření.
Svíčková omáčka s hovězím masem
Recept na svíčkovou na smetaně zná téměř každý. Pro jistotu ale i v přehledné podobě zde.
Hospodský vepřový guláš
Recept na guláš existuje v mnoha podobách a tady jako hospodský vepřový guláš.
